etika (JKI-I)
etika (arab. achlák) Nauka o morálce, normách chování a jednání; má změnit chování a jednání skupiny obce věřících, popř. celého lidstva podle zásad božího zákona (šarí‘a). Ten odhaluje studium posvátných textů (korán, sbírky tradic, sunna) a naplňuje se praktickým jednáním. Muslim má povinnost vykonávat předepsané úkony rituálu nikoliv proto, aby si naklonil Boha a odvrátil od sebe jeho hněv, nýbrž aby se jako součást obce věřících přibližoval k Bohu, pochopil boží záměry a uskutečňoval je. Angažovanost věřícího odráží jeho přesvědčení, že řád a celistvost lidského společenství se má uchovávat a soustavně obnovovat, a to povznášením muslim. obce i potíráním myšlenek a činů ohrožujících řád a vnášejících do světa chaos (rozvrat). Islám obsahuje vizi jediné lidské komunity, ve které se všichni podřizují vysokému morálnímu a náb. standardu. Má-li náboženství fungovat jako ochranný mechanismus společnosti, je nutná značná míra centralizace a kontroly nad chováním a jednáním jejích členů. Lpění na vytyčeném ideálu je důsledek široce pojaté morální a náb. vize a její interpretace, která se drží koránského textu.
Viz též: musar (JKI-J), etika křesťanská (JKI-K)