Eckhart (JKI-K)
Eckhart (Johannes Eckart, zvaný Mistr Eckhart, asi 1260-1327) Něm. filosof, teolog, představitel scholastické mystiky, dominikán. Pocházel z Durynska, studoval v Paříži. Provinciál saské provincie dominikánů; 1307 pověřen reformou konventů v Čechách. V metafyzice vycházel z platonismu a novoplatonismu (zřejmý vliv Alberta Velikého a Dietricha z Freiburgu) a usiloval o překonání Tomáše Akvinského. Středem jeho nauky je otázka po povaze Boha: Bůh je absolutní bytí (esse) plně odlišné od bytí stvořených věcí (esse hoc et hoc). Bytí Boha vyznačuje neměnnost, bytí věcí je proměnlivé. Platonský vliv se projevil v určení bytí Boha jako myšlení (Deus est intelligere). Nejblíže Bohu stojí člověk – každý člověk v sobě nese jiskérku božství (Seelenfunkelin), kterou E. chápal jako intelligere a domníval se, že jednak umožňuje mystické sjednocení člověka s Bohem, a jednak dodává člověku jistou míru autonomie v oblasti poznání a mravního rozhodování. Tato antropologická určení jsou na svou dobu nebývalá a směřují k pozdějšímu vymezení individua; naznačují také, že častý výklad E. pouze jako mystika není adekvátní jeho dílu. E. žáky byli Jindřich Suso (1295-1366) a Jan Tauler (1300-1361), značný vliv měl i na M. Kusánského, který E. bránil proti obviněním z hereze (1329). Pro moderní filosofii E. znovu objevila něm. romantika, ve 20. stol. M. Heidegger. Hl. díla: Quaestiones Parisienses; fragmentárně dochovaný Opus tripartitum (čes. ukázky 1993). Čes.: O vznešeném člověku, Religio 2000, O odloučenosti, Religio 2001.