Izajáš (JKI-J)
Izajáš (hebr. Ješajahu – Spása je Jahve) Judský prorok z doby před exilem (8. stol. př.n.l.). Působil za vlády čtyř judských králů – Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše. Připisuje se mu autorství stejnojmenné bibl. knihy řazené v hebr. kánonu k Velkým prorokům. Kol. 740/735 vystoupil jako prorok s četnými mesiášskými nadějemi, např. o „panně, jež počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ (Iz 7, 14), o mesiáši, jenž zasedne na Davidův trůn, aby vládl na věky (Iz 9, 1-6), a bude „z pařezu Jišajova“ (Iz 11, 1), varuje před Egyptem (Iz 30, 1-14), ohlašuje zkázu Samaří (Iz 28, 1-29). Text knihy má několik vrstev a nelze je pokládat za dílo jednoho autora. Náb. a polit. situaci proroka I. odpovídá první díl (Iz 1-39). Druhý díl (Iz 40-55) sepsal neznámý autor z doby exilu, nazývaný Druhý Izajáš nebo Deuteroizajáš, a jsou v něm zachyceny události spojené s per. králem Kýrem II., které se odehrály koncem 6. stol. př.n.l. Třetí díl (Iz 56-66) vznikl patrně až v době poexilní a bývá připisován Třetímu Izajášovi neboli Tritoizajášovi. Stará představa o Bohu dostává u proroka I. nové monoteistické rysy.