ortodoxní judaismus (JKI-J)
ortodoxní judaismus Termín se ve vztahu k judaismu objevil poprvé již na konci 18. stol., od poč. 19. stol. se pak začal běžně používat jako protiklad reformního judaismu. Později začal být nahrazován jinými termíny, např. Tóře věrní (ne’emanej Tora) ap. Obecně jsou jako ortodoxní označovány skupiny Židů, které považují psanou i ústní Tóru (Tora še-bi-chtav u-še-be-al pe) za Bohem inspirovanou, věří tedy, že veškerý zákon, který existuje v bibli, Mišně, Talmudu a komentářích až do Šulchan aruchu (tzn. látka vytvořená prvními decisory, hebr. poskim rišonim) byla dána Izraeli prostřednictvím Mojžíše na Sínaji. Z tohoto hlediska je halacha považována jednak za neměnnou, jednak za naprosto závaznou. O.j. jako vyhraněný směr uvnitř židovství se postupně vytvářel v reakci na změny, k nimž došlo v Židovstvu záp. a stř. Evropy v 1. pol. 19. stol., jimiž byly žid. osvícenství (haskala), reformní judaismus a emancipace přinášející sekularizaci života. V Evropě se vytvořila něm. neoortodoxie a východoevrop. ortodoxie, která se dělí na tradiční ortodoxii chasidských skupin a nechasidskou ortodoxii, nazývanou někdy východoevrop. neoortodoxie. V USA představuje o.j. jeden z hl. náb. směrů amer. Židovstva. Není však vnitřně jednotný. Jeho specifickou skupinu tvoří stoupenci chasidismu, jejichž vliv byl posílen přistěhovalectvím během 2. svět. války a po ní.