Rosenzweig, Franz (JKI-J)
Rosenzweig, Franz (1886-1929) Něm. žid. filosof, spolu s Martinem Buberem představitel dialogického křídla existencialismu. Studoval nejprve medicínu (Göttingen, Mnichov, Freiburg), až po 1909 se začal věnoval filosofii (zejm. I. Kant a něm. idealismus), a historii (žák F. Meineckeho). Studium ukončil 1912 disertací o Hegelově polit. filosofii (Hegel und der Staat, 1920). Společně s M. Buberem založil ve Frankfurtu n. M. 1920 ústav pro žid. vzdělávání dospělých (Der Freie Jüdische Lehrhaus) a spolupracoval s ním na překladu hebr. bible do němčiny (Die Schrift: Zu Verdeutschen unternommen von M. Buber gemeinsam mit F. Rosenzweig, 1961). R. vztah k judaismu se celoživotně formoval; pocházel z emancipované žid. rodiny, pochyby o židovství ho přivedly bezmála ke konverzi ke katolictví (1913), studium kořenů judaismu a kontakty s H. Cohenem ho však posléze navrátily k židovství. I z této osobní zkušenosti čerpal při svých pokusech o vedení žid.-kř. dialogu. Hl. díla: Der Stern der Erlösung (Hvězda vykoupení), 1921; Das neue Denken (Nové myšlení), 1925, čes. 1994.