konverze (JKI-J)

konverze (z lat. conversio – obrácení, obrat) Přijetí jiného náboženství, přestoupení na jinou víru. 1. K. z judaismu. Vzhledem k tomu, že ztroskotaly snahy církve o dobrovolnou hromadnou k. Židů, jak se o ni snažili např. dominikáni před vznikem inkvizice, byla misie mezi Židy nahrazena donucovacími prostředky. K násilným křtům docházelo v něm. oblasti za křížových výprav a na Iberském poloostrově v souvislosti s vyhnáním Židů (maranové). Přesto však existovali ojediněle mezi Židy konvertité z přesvědčení. Ti se často stávali duchovními, dosahovali vysokých círk. hodností a nezřídka se u nich projevoval náb. fanatismus. Šířili pomluvy o rituálních vraždách, pověsti o světovém žid. spiknutí, denuncovali učení judaismu a Talmud (Mikuláš Donin, 13. stol.), vystupovali v disputacích proti bývalým souvěrcům (Pablo de Santa Maria, 1350-1435) nebo sepisovali polemické spisy proti judaismu. Doba osvícenství a postupné emancipace vedla u některých skupin Židů k účelově chápaným k. V moderní době byly k. též jedním z důsledků holocaustu. 2. K. k judaismu prosélyta.

Viz též: konverze (JKI-K), konverze (JKI-I)

Bedřich Nosek