Cranmer, Thomas (JKI-K)

Verze z 11. 12. 2021, 11:44, kterou vytvořil imported>ZRN (import JKI a Hind)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Cranmer, Thomas (1489-1556) Arcibiskup v Canterbury (1533-1556), úzce spjatý s dějinami angl. reformace a oddělováním anglikánské církve od Říma. Za jeho dohledu a autorského přispění vznikaly liturg. i věroučné texty vykazující protest. vlivy (luterství). 1539 byla věřícím zpřístupněna bible v nár. jazyce, zvaná Great Bible nebo Cranmer´s Bible, kterou C. doprovodil předmluvou; Nový zákon a část Starého zákona přeložil William Tyndal (asi 1490-1536). 1547 vyšla Book of Homilies (Kniha homilií), rovněž s některými C. texty, 1548 C. Order of Communion (Řád přijímání), zavádějící časté přijímání pod obojí způsobou. 1549 se C. autorsky podílel na Book of Common Prayer (Kniha společných modliteb; nové vydání 1552 revidovalo mnohé kat. prvky), liturg. knize obsahující bohoslužebné texty v angličtině. 1553 vydal společně s londýnským biskupem Nicholasem Ridleym The Forty-Two Articles (Čtyřicet dva články), věroučné vyznání víry, které bylo později arcibiskupem Matthewem Parkerem upraveno na The Thirty-Nine Articles (Třicet devět článků). Pokusil se reformovat i angl. kanonické právo (Reformatio Legum Ecclesiasticarum, 1571, posthumně). Po nástupu Marie I. zvané Krvavé (Bloody Mary) na angl. trůn byla anglikánská církev násilím přiváděna zpět ke katolictví. C. se pod tlakem zřekl protest. názorů, ale své slabosti litoval a před smrtí (byl upálen) se k protestantismu znovu přiznal. V duchu C. zásad byla 1559 reformována věrouka a liturgie anglikánské církve, její zřízení zůstalo episkopální: řídí ji biskupové a král zůstává nejvyšší světskou hlavou církve.

Helena Pavlincová