anátman (Buddh)
anátman [anātman], pál. anattá [anattā] – doslovně „neduše“ nebo „ne já“, neosobnost, bezpodstatnost, třetí ze tří příznaků (san. trilakšana, pál. tilakkhana) charakterizujících všechny věci sestavené (san. sanskrtadharma, pál. sankhatadhamma); ostatní dva jsou pomíjivost (san. anitjatá, pál. aniččatá) a strastnost (san. duhkha, pál. dukkha). To je ústřední koncepce buddhismu, jenž zásadně nedbá existence nějaké duše, nezničitelné, nesmrtelné, jedinečné. V buddhistickém pojetí je každý jedinec složen z pěti souborů složek bytosti (san. skandha, pál. khandha), a tudíž bezpodstatný, pomíjivý a strastný. V hínajáně platila tato koncepce jen pro lidi, osobnost je přirovnávána k perlovému náhrdelníku bez niti, avšak v mahájáně postihuje všechny sestavené věci, všechny jednotliviny. Tato nepřítomnost vlastní podstaty, vlastní přirozenosti (svabháva) leží v základě mahájánské teorie vesmírné prázdnoty (san. šúnjatá, pál. suňňatá).