Atiša (Buddh)
Atiša [atiśa] – mnich z rodu královského, představený kláštera (vihára) Vikramašíla; žil asi v letech 982–1054. Působil nejprve v Magadhsku a pak vyučoval na Vikramašíle, kde se pěstovala kálačakrajána. Vypracoval metodu, jak probudit mysl procitnutí (bódhičitta). Roku 1038 byl pozván do Tibetu, kde strávil zbytek života. Jeho učení silně ovlivnilo tibetský buddhismus, zejména školu Congkhapovu. Jeho nejvýznamnějšími tibetskými žáky byli Marpa a Domtön. Ve svém hlavním spise Bódhipathapradípa, Kahan na cestu k procitnutí, podává Atiša všeobecný přehled učení mahájány a řadí buddhisty do tří skupin: kdo se snaží o dobré znovuzrození (gati), komu jde jen o vlastní procitnutí (hínajánští pratjékabuddhové) a kdo chce přispět k osvobození všech bytostí (mahájánští bódhisattvové). Atiša velmi horlil proti svévolným výkladům kanonických spisů a stál u počátků velkého rozšíření kultu bohyně Táry. V jeho díle se jeví pozoruhodná syntéza učení Nágárdžunova1 a Asangova.