aramejština (JKI-J)
aramejština Jazyk patřící k sz. skupině semitských jazyků, jehož nejstarší doklady pocházejí z 9.-8. stol. př.n.l. Poté, co Asyřané dobyli oblasti obydlené aramejsky mluvícím obyvatelstvem, rozšířila se a. postupně po celé Asyrské říši. V perské době se používala jako jeden z oficiálních úředních jazyků říše. Tento vývojový stupeň se nazývá říšská a. a jsou jím psány aram. části bible. Po zániku Perské říše a říše Alexandra Makedonského se celá oblast rozpadla na menší státy a a. se začala členit do více dialektů. Postupně se vytvořily dvě hl. skupiny, záp. a vých. K záp. a. patří galilejská a., dialekt kř. obyvatel Palestiny, a samaritánská a. Galilejskou a. je psán palestinský Talmud, agadické midraše a palestinské targumy. K vých. a. patří syrský a mandejský dialekt, a. babylónského Talmudu, gaonské literatury a spisů Anana ben Davida.