rabín (JKI-J)
rabín (hebr. ha-rav) Zaměstnanec žid. obce vykonávající funkci učitele, soudce (dajan), kazatele (daršan) a duch. vůdce. Úřad r. vznikl až ve středověku. Původně byla tato funkce bezplatná na základě zásady, že za výuku Tóry se nemá platit, od konce 14. stol. dostával r. tzv. „vyrovnání“ za ztrátu času (zchar batala). R. často zastávali i funkci představeného ješivy (hebr. roš ješiva, aram. reš metivta). V různých zemích měli r. různá označení: ve Španělsku byl nazýván dajan, ve vých. zemích, kde se usídlili Sefardové, se nazýval chacham nebo marbic Tora (vyučující Tóru), v Palestině chaver (absolvent a člen palestinské akademie). V důsledku zvyšující se hustoty žid. osídlení se prosadil nejprve koncept místní rabínské autority (mara de-atra), které se podřizovali jiní učenci nebo r. v synagogách. Později se objevuje funkce vrchního nebo zemského r., který byl většinou ustanovován nežid. autoritami. V Osmanské říši měl vrchní r. titul chacham baši. Od doby emancipace a vzniku moderních proudů v judaismu se od úředně stanovených r. v některých zemích vyžadovalo univerzitní vzdělání.