Sa’adja ben Josef al-Fajúmí (JKI-J)
Sa’adja ben Josef al-Fajúmí (též Sa'adja Ga’on 882-942) Učenec gaonského období, náb. filosof. Původem z Egypta (odtud přízvisko al-Fajúmí – Fajúmský), 915 odešel do Palestiny a 928 byl jmenován exilarchou Davidem ben Zakajem (917-940) gaonem akademie v babylónské Suře. S. přeložil Tóru a další bibl. knihy do arabštiny a sepsal k nim komentáře, v nichž se pokoušel o odstranění všech antropomorfních představ o Bohu. Jeho hlavním fil. dílem je arab. spis Kitáb al-Amánát wa al-Itikádát (Kniha fil. názorů a věrouky), který 1186 přeložil Jehuda ibn Tibon do hebrejštiny pod názvem Sefer ha-emunot ve-ha-de’ot. S. jím položil základy žid. racionální teologie v návaznosti na kalám, jehož etický monoteismus převzal. Napsal i řadu halachických monografií na různá témata a je považován za jednoho ze zakl. rabínské literatury.