kalám (JKI-I)
kalám (arab. hovor, rozmluva) Islám. středověká spekulativní teologie, obdoba kř. scholastiky. Rozvinula se v 9.-10. stol. jako pokus vytvořit islám. systematickou teologii propojením koránského myšlenkového a duch. odkazu s filosofií, zejm. metodickým využitím řec. logiky a jiných fil. podnětů; vliv měly i diskuse s vých. křesťany a indické myšlení. Zákl. byly otázky jedinosti boží a božích atributů, nestvořenosti, interpretace koránu a míry svobody lidské vůle (kadaríja, svoboda). Teologové tohoto proudu se nazývali mutakallimún – hovořící. Nejznámějším směrem k. v 9. stol. byla racionalisticky orientovaná mu‘tazila, v 10. stol. ideově poražená zejm. al-Aš‘arím.
Viz též: scholastika (JKI-K)