duhkha (Buddh)
duhkha [duḥkha], pál. dukkha – strast, ústřední a základní pojem nauky, úhelný kámen čtvera ušlechtilých pravd (san. árjasatja, pál. arijasačča). Pojem strasti neznamená jen nějaký nepříjemný či trýznivý fyzický nebo psychický pocit; je to všechno, co je „složené“, „sestavené“ (san. sanskrta, pál. sankhata), to jest vše, co je sestaveno z pěti souborů složek bytosti (san. skandha, pál. khandha), co podléhá zákonitosti vzniku a zániku, a neplyne to tudíž bezprostředně do stavu konečného osvobození ze sansáry, tedy v nirvánu (pál. nibbána). Příčiny strastí jsou lidské tužby, touhy, choutky, chtivost, chtíč, shrnuté pod obecný pojem „žízeň“ (san. tršná, pál. tanhá); pouze vyloučení či potlačení žízně může odstranit strasti, „aby přítomné přestaly a budoucí nevznikly“. Metodu k tomu podává ušlechtilá osmidílná stezka (san. árjáštángamárga, pál. arijatthangikamagga). Co všechno je strastné, a na tomto světě je strastné vůbec všechno, vysvětluje první ze čtvera ušlechtilých pravd: „Narození je strastné, nemoc je strastná, stárnutí je strastné, smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného a také patero lnutí k bytí“ (san. upádánaskandha, pál. upádánakkhandha), jímž je vlastně tvořena osobnost. Strast je též jeden ze tří příznaků (san. trilakšana, pál. tilakkhana) každé věci sestavené (san. sanskrta, pál. sankhata); ostatní dva jsou bezpodstatnost (san. anátman, pál. anattá) a pomíjivost (san. anitjatá, aniččatá).