daň z hlavy (JKI-I)
daň z hlavy (arab. džizja) Pův. se chápala jako daň za vojenskou a občanskou ochranu, postupně se změnila v běžnou daň státu, jakou muslimové platili pouze z nemovistostí (charádž) a financí nebo naturálií (zakát). Ukládala se nemuslim. dospělým mužským obyvatelům území dár al-islám, kteří byli z hlediska šarí‘y zařazeni do kategorie jinověrců. Teoreticky museli ostatní nevěřící konvertovat (konverze) nebo riskovat fyzickou likvidaci. Tato práv. norma se po prvních desetiletích džihádu z polit. praxe vytratila, mnohde se neuplatňovala nikdy. Po dobytí Iráku a Íránu byli do kategorie lidu Knihy zahrnuti i vyznavači zarathustrismu a Sabejci (stoupenci helénistického polyteismu z oblasti Harránu). Od abbásovského chalífátu byli d. zbaveni i nemocní, náb. váhaví a chudí obyvatelé.