Savonarola, Girolamo (JKI-K)
Savonarola, Girolamo (1452-1498) Ital. mnich (dominikán), reformátor církve, kazatel, odsouzený jako schizmatik a heretik ke smrti oběšením a spálení těla. Od vstupu do řádu (1474) byl pověřen kazatelskou činností; zejm. ve Florencii vystupoval jako obnovitel církve a hlasatel brzkých eschatologických událostí. Požadavkem apoštolské chudoby církve budil nevoli v kléru. 1491 byl zvolen opatem kláštera v San Marcu, kde začal s praktickým zaváděním svých reforem. Když Karel VIII. dobyl Florencii, viděl v tom S. naplňování svých představ o pádu „řím. Babylónu“ a vstoupil do politiky. Vytvořil pro Florencii novou ústavu na náb. základech a využíval svého vlivu k zavádění přísných mravních norem. Jeho odpůrci dosáhli u papeže Alexandra VI. zákaz kazatelské činnosti, který S. neuposlechl a byl následně exkomunikován (1497). S. exkomunikaci zpochybnil tím, že stojí na chybných předpokladech, a v následujícím sporu neuznal ani právoplatnost volby Alexandra VI. Ten pohrozil Florencii interdiktem a městské úřady S. zatkly a spolu s dvěma řádovými spolubratry odsoudily k smrti. Z hlediska kanonického práva nejsou okolnosti S. sporu úplně vyjasněné; Alexander VI. byl považován za marana, což bylo v rozporu s Gratianovým dekretem (Corpus iuris canonici). S. proto byl zřejmě v právu, přesto dosud římkat. církev nezaujala stanovisko k jeho kanonizaci. Čes.: Čiňte pokání, 1935; Útěcha mého putování a Poslední meditace nad žalmem Miserere, 1998.