interdikt (JKI-K)
interdikt V římkat. církvi círk. trest uložený určité osobě, skupině osob nebo uplatňovaný na určitém území; církev odpírá udílení některých svátostí a omezuje některé kultovní náb. úkony. I. vyhlašuje papež a jen v případě jednotlivých osob nebo farností biskup. I. jsou doloženy od 6. stol., od 9. stol. postihovaly diecéze a od 12. stol. také celé země. I. se ukončuje absolucí (rozhřešením) nebo dispensem (práv. aktem).
Viz též: cherem (JKI-J)