hadíth (Islam)
hadíth – záznam o výrocích, činech či postojích proroka Muhammada a jeho druhů. Sestává ze dvou částí: první je isnád (doslova: „podepření“) či silsila (řetězec) obsahující výčet jmen tradentů, kteří šířili danou zprávu, a to od někoho z generace Prorokovy (sahábí), až přes několik pokolení do doby „sběratele“ příslušného hadíthu (v praxi to vypadalo následovně: „A vyprávěl, že slyšel B, který tradoval od C, že D slyšel, že E prohlásil, že mu F sdělil, že G slyšel od Posla Božího, že ten řekl...“). Poté následuje matn, neboli vlastní text zprávy. Hadíthy představují základní stavební prvky muslimské Tradice (sunna). A protože se sbírání hadíthů stávalo v nejranější fázi rozvoje islámské civilizace stále důležitějším jak pro potřeby koranické exegeze (tafsír), tak rovněž islámského práva (fiqh), byla stále naléhavěji pociťována potřeba odlišit ty autenické, pravé hadíthy, od těch, které byly uměle fabrikovány pro účely mocenského boje či zcela konkrétních polemik. Z této nutnosti se velmi záhy zrodila nauka o hadíthech (ʻilm al-hadíth), jeden ze stěžejních (a mimořádně produktivních) oborů muslimských náboženských věd.
Dále k tématu
- An-Nawawí, Imám Jahjá. Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008;
- Armstrongová, Karen. Dějiny Boha. Přel. Martina Moravcová, Štěpán Kovařík, Luboš Kropáček. Praha: Argo, 1996;
- Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
- Pelikán, Petr. Sunna: Pramen islámského práva. Praha: Vodnář, 1997;
- Philips, Abu Ameenah Bilal. Vývoj islámské právní vědy (fiqhu). Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec v Praze, 2024.
Viz též: hadís (JKI-I)