modlitba (Islam)
modlitba (salát, duʻá) – základní povinnost muslimů. Islám, obecně vzato, rozlišuje dva typy modliteb: salát, jenž představuje každodenní povinnost všech muslimů a náleží mezi tzv. „pět pilířů víry“ (arkán ad-dín al-chamsa), a duʻá, jež tvoří soukromý výraz zbožnosti, a někdy proto bývá označována za modlitbu prosebnou, která ovšem není vázána žádnými přesnými předpisy. Kromě těchto dvou kategorií existují ještě další „nadstandardní“ modlitby (salawát an-nawáfil), jako jsou kupříkladu ty súfijské „breviářové“ (wird). Aby byla modlitba právně platná (fiqh), je potřeba dodržet několik základních podmínek: rituální čistotu těla (tahára), čistotu místa a šatu, náležité odění, dodržení správných modlitebních časů (či intervalů, viz níže), zachování správného modlitebního směru (qibla) a především zbožné předsevzetí (níja), které má věřícím zabránit, aby se pro ně salát stal pouhým mechanicky opakovaným sledem úkonů. Muslim nemusí konat modlitbu v mešitě, ale prakticky na jakémkoliv místě, není-li poskvrněno. Často se proto používá modlitebních koberečků (sadždžáda), jež mají muslimy ochránit před přímým kontaktem se znečištěnou zemí. Důležité je dodržování modlitebních intervalů, které bývají v muslimských zemích ohlašovány voláním z minaretů, ale dnes jsou dostupné pro muslimy na celém světě například na internetu. Volání k modlitbě se nazývá azán a ten, kdo tak činí, je muezzin. Vlastní modlitba se skládá ze dvou částí: té povinné (fard) a zvyklostní (sunna). Během obou z nich muslim opakovaně vykonává cyklus pohybů, od stání, sklonění, napřímení, prostrace, posezu klečmo až k další prostraci. Tento cyklus se souhrně nazývá rakʻa. Jednotlivé denní modlitby se liší počtem rakʻ, a to jak v povinné, tak i zvyklostní části. Hovoříme-li o formální stránce modlitby, nutno podotknout, že jednotlivé právní školy islámu (madhhab) se liší v mnohých detailech průběhu modlitby. Kromě povinných pěti denních modliteb existují též zvláštní, příležitostné, modlitby, mezi něž patří například páteční modlitba (salát al-džumʻa). Tato modlitba je výjimečná tím, že obsahuje kázání, chutbu. Podobnou strukturu jako páteční modlitba má i modlitba o obou Svátcích (salát al-ʻídajn), tedy na závěr půstu v měsíci ramadánu (kalendář) a při vyvrcholení obřadů pouti do Mekky (hadždž). Zvláštní postavení mezi modlitbami mají podle islámského práva kupříkladu modlitba pohřební (salát al-džanáza, smrt a pohřební obřady), „modlitba strachu“ (salát al-chawf), kdy se muslimští vojáci ve válce mohou modlit střídavě, modlitba za déšť, modlitba při zatmění Slunce nebo noční modlitba (salát at-taráwíh), která se konává za ramadánových nocí.
Dále k tématu
- ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. Zaostřeno na islám. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
- Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
- Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
- Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
- Robinson, Francis. Svět islámu. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997.
Viz též: modlitba (JKI-I)