Sulajmán (Islam)
Sulajmán (Šalomoun) – legendami opředený prorok a král. Sulajmán bývá tradičně vykreslován jako vzor moudrosti a rozvahy. Objevuje se v sedmi súrách Koránu, avšak jeho příběh se stal mimořádně produktivním především v prostředí muslimské lidové zbožnosti. Autoři sbírek vyprávění o prorocích, jako byli al-Kisáʼí či ath-Thaʻlabí, v nich rozvádějí spoustu detailů, které nejsou v Koránu ani jen naznačeny. Sulajmán, jakožto vzor esoterického poznání podle lidových představ znal sté, tzv. nejmocnější jméno Boží (ism Alláh al-aʻzam, viz Překrásná jména Boží), a právě jeho prostřednictvím ovládal lidi i džinny, kteří pro něj pracovali a v jeho službách vystavěli spoustu monumentálních staveb (dle tradičních představ mj. i pyramidy). V příbězích o králi Sulajmánovi figuruje zázračný létající koberec, ale především kouzelný prsten, na němž bylo vyryto tajemné, sté Boží jméno, a který byl z jedné strany železný (takto pečetil Sulajmán své rozkazy určené džinnům) a na druhé straně měděný (tak pečetil své příkazy určené lidem). Podle tradičního přesvědčení Sulajmán patřil k největším znalcům magie a okultních věd. Barvité legendy obestírají též jeho smrt. Když zemřel, seděl prý na trůnu a opíral se o dřevěnou hůl. Proto si džinnové vůbec ničeho nevšimli a ještě rok pro něj pracovali, dokud červi nerozežrali hůl a Sulajmánovo tělo se s rachotem zřítilo z trůnu. Sulajmán údajně rozuměl řečí zvířat i ptactva a k jeho životu neodmyslitelně patří i působivé vyprávění o královně ze Sáby (viz Bilqís), jež patří k těm vůbec nejpoetičtějším pasážím muslimské lidové profetologie.
Dále k tématu
- Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
- Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
- Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.