faná (JKI-I)
faná (arab. vyhasnutí) Označení mystické představy o splynutí člověka s božskou podstatou. V súfismu praktikující muslim očekává smrt na tomto světě a setrvání v Bohu samém. Stav existence v Bohu se nazývá baká (existence, bytí) a v mystickém pojetí je interpretován jako nesmrtelnost či věčné trvání v realitě, jejíž jednotlivosti představuje Bůh. Súfijský termín f. přibližně odpovídá buddhistickému pojmu nirvána – vyvanutí, setrvání v transcendentnu. Duch. cesta k f. obsahuje řadu stupňů, např. vyhasnutí duše, jež má sklon k páchání zla (an-nafs al-ammára), duši, jež obviňuje sebe sama (an-nafs al-lawwáma), a konečně stav duše v míru (an-nafs al-mutma‘inna). Tato fáze vyhasnutí je někdy chápána jako předposlední, někteří súfíští mistři hovoří o faná al-faná (vyhasnutí ve vyhasnutí). Míní tím, že proces f. končí ještě před dosažením nepopsatelného stavu splynutí s Bohem. Stav baká nelze totiž definovat, představuje plnou ztrátu individuality (mystika).
Viz též: meditace (JKI-J), dvekut (JKI-J), kontemplace (JKI-K)