ateismus (JKI-K)
ateismus (lat. forma řec. atheos – bez boha) Pojem doložený v 5. stol. př.n.l. u řec. básníka Bakchylida, kde znamená stav šílenství, které zachvacuje člověka opuštěného bohy. U Platona (Obrana Sokratova) má už význam popírání existence bohů. Byli takto označeni mnozí řečtí filosofové (Anaxagorás, Prótagorás) a byl uplatňován i proti Židům a křesťanům (podle svědectví apologetů, např. Justina). Moderní pojem a. vzniká na přelomu 16. a 17. stol. a označuje jak nevíru v monoteistického kř. Boha, tak radikální negaci bohů a božského vůbec. Soc. relevanci získal postoj a. teprve s rozvojem moderní vědy na počátku novověku. Z religionistického pohledu je nutné dbát na rozlišení tohoto radikálního a. a non-teismu jako odmítání specifického (kř. či islámského) monoteismu; kultury s neteistickým zázemím (např. dálněvýchodní) nejsou proto nenáb. či bezbožecké. Za zakl. klasického moderního evrop. a. je považován L. Feuerbach, dalšími představiteli jsou K. Marx, F. Nietzsche, S. Freud a někteří představitelé různých směrů soudobé filosofie (existencialismu, pozitivismu, strukturalismu, kritiky ideologií, frankfurtské školy). Nepřesné je zaměňování pojmu a. za výrazy agnosticismus nebo humanismus, k němuž občas dochází.
Viz též: ateismus (JKI-J), ateismus (JKI-I)