tolerance (JKI-K)
tolerance (z lat. tolero – snáším) Snášenlivost, popř. respekt vůči mínění jinak smýšlejících lidí. V křesťanství existují pokusy odvozovat myšlenku t. z rovnosti lidí, dané stvořením člověka k obrazu božímu, a z příkazu lásky k bližnímu. Dějiny křesťanství s jeho universalistickým nárokem jsou však prakticky dějinami intolerance, zejm. ve vztahu k jiným náboženstvím, např. Židům (misie, evangelizace, inkulturace). Novodobá myšlenka t. tak mj. vzniká jako požadavek rozumu na ukončení konfesních náb. válek. Dnešní pojetí t. vychází z fakticity náb. a názorového pluralismu, multikulturní rozrůzněnosti a nutnosti zajištění minimální úrovně komunikace mezi jednotlivými kulturami tak, aby konfliktní potenciál, daný např. polit. problémy, národnostní a náb. nesnášenlivostí, předsudky, absolutizacemi vlastní pravdy a rasismem nepřerostl v ideologickou intoleranci narušující globální soužití. Pro rozvoj náboženské t. byla značným vkladem myšlenka ekumenismu a celkový charakter koncilní (koncil) a pokoncilní teologie (encykliky Nostra aetate, Dignitatis humanae).
Viz též: tolerance (JKI-I)