otroctví (JKI-I)
otroctví (arab. ubúdíja) O. bylo běžné v době vzniku islámu i téměř celého středověku. Muhammad o. reformoval podle principu, že každý otrok se stane svobodným člověkem, přijme-li islám. V souladu s tímto principem se během působení obce věřících v Medíně osvobodilo z o. mnoho osob. Prvním muezinem ummy byl etiopský propuštěnec Bilál Ibn Rabah. Šarí‘a nařizuje, aby majitel jednal s otrokem humánně jako s lidskou bytostí a považuje za bohulibé (čin v kategorii mandúb, mustahabb), aby byli otroci propouštěni, pokud konvertují nebo jejich pán uzná, že se chovají pokorně, či má-li si otrokyně vzít za muže muslima. Jako zvlášť bohulibý čin se hodnotí, dá-li zbožný muslim otroku svobodu tím, že ho vykoupí. Hrubé zacházení s otroky podléhá v šarí‘e sankcím, šarí‘a však neposkytuje otrokům žádné práv. dovolání. Propouštění otroků a jejich následná kariéra byly v islám. dějinách běžným jevem. Mnoho vládců islám. dynastií pocházelo z matky-otrokyně nebo rodičů, kteří působili na sultánských dvorech jako otroci. Bývalé otročí voj. oddíly (kavkazští či slovanští mamlúkové v Egyptě) v různých obdobích přebírali polit. moc nebo byli výrazným faktorem vnitřní politiky. O. byl jev v rámci právní vědy sporný. Podle některých interpretací nesměli být do o. nikdy vzati jinověrci jako váleční zajatci, ale tato myšlenka byla polit. praxí překonána. Do 13. stol. islám. (často žid.) obchodníci nakupovali otroky v evrop. městech, také v Praze. Slovanští o. sehrávali význ. roli, Arabové je nazývali sakáliba (sg. saklabí, zřejmě arab. zkomolenina řec.-byzantského označení pro Slovany – sklabénoi, odtud angl. slave, fr. esclave apod.). Zvláštní kategorií otroka byl eunuch či kleštěnec. Eunuši se stali výraznou společ. vrstvou při sultánském dvoře a v harémech a nejednou výrazně zasáhli do vnitřní politiky říše. V moderní době bylo o. ve většině islám. zemí zakázáno, poprvé za kemalistických reforem, jinde za koloniální správy, zbytek byl zrušen revolučními nár. režimy po 2. svět. válce. V Saúdské Arábii, jejíž práv. systém je dodnes téměř naprosto založen na šar‘íe, bylo o. zrušeno až fatwou Nejvyšší rady muftíjů v Medíně za vlády krále Fajsala (1964-1975), který všechny otroky nechal propustit a zakázal jejich další nákup.