mamlúk (JKI-I)
mamlúk (pl. mamálík, arab. vlastněný) Pův. zajatec nebo otrok, příslušník otročích vojenských jednotek (otroctví) nebo v mládí odňatý chlapec, který dostal islám. výchovu a stal se členem elitních sborů (v Osmanské říši janičáři). M. vytvořili vlivnou společ. vrstvu v některých částech chalífátu, zejm. v Andalusii a Egyptě za Fátimovců a dynastie Ajjúbovců (1171-1250). Jejich vliv na ajjúbovském dvoře stoupl natolik, že se zmocnili vlády, v letech 1250-1517 vládla dynastie egyptských m. Proslavili se zastavením Mongolů 1260 u Ajn Džalút v Sýrii a vyvrácením křižáckých držav v Palestině (křížové výpravy). Nejprve omezovali vliv islám. duchovenstva a šarí‘u nahrazovali mongolským zvykovým právem, později se vrátili ke klasickému státopráv. modelu. Po vyvrácení abbásovského Bagdádu Mongoly 1258 převzali formální ochranu instituce chalífátu, mamlúčtí sultánové se stali nositeli duch. hodnosti chalífy. Egypt a Syropalestina dosáhly za jejich vlády relativní stability a vyspělosti, rozkvět zažila Káhira. Jejich stát byl 1517 začleněn do Osmanské říše, skutečný vliv ztratili až v rámci reforem egypt. místodržícího Mehmeda Aliho, který 1811 nechal jejich elitu po přehlídce v Káhiře zmasakrovat.