Konstantin I. Veliký (JKI-K)
Konstantin I. Veliký (Flavius Valerius Constantinus, asi 280-337) Řím. císař 306-337, syn Constantia I. Chlora a sv. Heleny. Po vítězství nad Maxentiem v bitvě u Mulvijského mostu nedaleko Říma (labarum) se 312 stal vládcem nad celou záp. polovinou impéria, zatímco jeho dočasný spojenec Licinius ovládl 313 vých. část. Po porážce Licinia 324 se stal císařem celé Řím. říše, jejíž centrum přenesl 330 do nově založené Konstantinopole (dnešní Istanbul). Pokračoval v Diocletianových reformách a dovršil ustavení absolutní císařské moci (dominátu), na rozdíl od Diocletiana však podporoval kř. církev. Ještě s Liciniem vydal 313 tzv. edikt milánský, kterým křesťanství zrovnoprávnil s ostatními státem uznávanými kulty. Osobně se ke křesťanství přiklonil a v zájmu jednoty státu prosazoval také jednotu kř. církve. Ostře zasáhl proti donatistům a z jeho podnětu byl také 325 svolán koncil do Nikaje, aby vyřešil napětí kolem arianismu. Po dobu své vlády však stále respektoval ostatní náboženství a zůstával nejvyšším knězem řím. státního polyteismu (lat. pontifex maximus), zatímco v kř. církvi vystupoval jako biskup pro vnější záležitosti (řec. episkopos tón ektos). V souladu s dobovou zvyklostí přijal křest těsně před svou smrtí. Senát ho prohlásil za boha (lat. divinatio), vých. církví byl kanonizován.