kappadocká škola (JKI-K)
kappadocká škola Teol. škola vých. církve, která významně přispěla k řešení trinitárního a christologického dogmatu. Představiteli jsou Basilios Veliký (kol. 330-379), jeho bratr Řehoř z Nyssy (344-394) a Řehoř z Nazianzu (řečený Teolog, kol. 329-390); patristika. Do sporu mezi arianismem a nikajským vyznáním víry, vycházejícím z Athanasia, vstoupila k.š. s relačním učením o boží Trojici. Trojice je tvořena třemi osobami (tzv. hypostasis – osoba), avšak jen jednou přirozeností, podstatou (úsia). Rozdíly uvnitř této jediné podstaty plynou ze vztahů mezi třemi osobami. Účelem vztahů není vypovídat o osobách trojjediného Boha, ale popsat jejich souřadnost (proto bývají označovány jako vztahy subsistenční). Význ. prvkem relačního učení k.š. bylo přisouzení božství Duchu sv., které se stalo základem nikajsko-konstantinopolského vyznání víry. V dalším teol. vývoji se však proměnilo v ohnisko rozkolného problému tzv. sporu o filioque.