masora (JKI-J)
masora (též mesora nebo masoret; hebr. předávání) V obecném smyslu tradice, chápaná jako předávání žid. zákona (tóry) či judaismu vůbec z jedné generace na druhou (srov. Avot 1, 1). Specificky pak m. znamená předávání (tradování) textu hebr. bible, který v 7.-10. stol. opatřili závaznými vysvětlivkami učenci v Palestině a Babylónii zvaní masoreti (ba’alej masora). Z jejich činnosti vzešel bibl. text, v němž stanovili pevná pravidla jeho bohoslužebného přednesu pomocí růz. vokalizačních systémů (palestinský, babylónský a nejmladší tiberiadský, který byl nakonec přijat), systému kantilačních znamének (přednesových spojovacích a oddělovacích přízvuků) a marginálních poznámek, které upřesňují ortografii a hlasité čtení. Tento systém, označovaný též jako m., se člení na malou m. (masora ktana) a na velkou m. (masora gdola).