stvoření (JKI-K)
stvoření Pojem s. má několik významových rovin. 1. Výlučně boží skutek vytvoření světa a člověka, živlů, prvků, předmětů, živočichů, obecně mnohosti všech věcí (vesmíru), jejichž jednotu akt božího s. zakládá; 2. výsledky tohoto aktu; 3. počátek lidských dějin. Kř. nauka se opírá o dvě bibl. zprávy o s.; starší (Gn 2, 4-25) z doby královské (kol. 1000-900 př.n.l.) a mladší (Gn 1, 1 - 2, 3) z doby babylonského exilu (kol. 550 př.n.l.). Jde o paradigmatická vyprávění, jejichž podstatou je určení člověka jako bytosti stvořené k obrazu božímu z matérie (hebr. adamah – prsť, země) a nadané duší. Původcem s. je Bůh jako absolutně nezávislý, suverénní a všemocný subjekt, který není v aktu s. odkázaný na předem danou látku (s. z ničeho – creatio ex nihilo) a který má motiv ke s. sám v sobě (s. z boží dobroty a lásky – creatio ex amore). Úkolem stvořeného člověka je zpodobňovat svou činností Boha; toto pověření naplňuje Ježíš Kristus. Člověk, který přijímá a následuje Krista, je „novým s.“ (creatio ex aliquo) a podílí se na dějinách spásy (soteriologie) jako pokračujícím s. (creatio continua).
Viz též: stvoření (JKI-J), stvoření (JKI-I)