duše (JKI-K)
duše (řec. psýché, lat. anima) Duch. princip člověka tvořící spolu s tělem jeho jednotu. Kř. pojetí d. bylo plně formulováno až ve středověku pod vlivem řec. filosofie pojímající člověka v dichotomii d. a těla. Podle Tomáše Akvinského je d. individuální spirituální substancí, aristotelskou „formou“ těla. Může se tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po smrti; oddělení od těla však není chápáno absolutně, neboť v protikladu k andělům byla d. stvořena pro tělo a tvoří s ním jednotu člověka. Ve středověku bylo tomistické pojetí d. téměř všeobecně přijímáno, teprve novověké chápání d. se rozdělilo na dva zákl. proudy: tradicionismus, vycházející z přesvědčení, že d. je předávána z rodičů na děti, a kreacionismus, zastávající názor, že Bůh tvoří d. individuálně pro každého člověka. Zatímco luterství i kalvinismus se přiklonily spíše k tradicionismu, katolicismus setrval u kreacionistického pojetí.
Viz též: duše (JKI-J), duše (JKI-I)