teosofie (JKI-K)

teosofie (z řec. theos – bůh, sofia – moudrost) Vědění o Bohu, v širším smyslu souhrn různých, často nesouladných názorů o Bohu, případně esoterické učení o boží moudrosti, předávané ve formě vyšší pravdy mezi zasvěcenci. Prvky t. se vyskytují v různých náboženstvích a učeních (gnóze, manicheismus, novoplatonismus, kabala, brahmanismus aj.), odkud je přebírá raná kř. t. (Kléméns Alexandrijský, Órigénes; alexandrijská škola) i pozdější doba (J. Boehme, G. Swedenborg). Moderní dějiny t. začínají Helenou P. Blavatskou a Henrym S. Olcottem, kteří 1875 zal. v USA Teosofickou společnost se silnými rysy spiritismu a okultismu. Tajemníkem něm. pobočky se 1902 stal Rudolf Steiner, nejvýzn. představitel evropské t. (jeho pokus o přeměnu t. v antroposofii nalezl ohlas ve 20. letech i v tehdejší ČSR). Učení je zal. na sedmistupňové stezce k poznání božské moudrosti, na níž člověk prochází různými inkarnacemi. Jimi postupně uniká z nižších forem života k té nejvyšší, jíž je sebevykoupení jako konečné splynutí s božským prazákladem jsoucna. T. má silný vliv na nová náboženská hnutí, zejm. na New Age.

Břetislav Horyna