Šarí‘atí, Alí (JKI-I)
Šarí‘atí, Alí (1933-1977) Íránský islám. sociální myslitel 20. stol. Představoval alternativu k radikální ší‘itské islám. ideologii velájate fakíh ájatolláha Chomejního a jeho ší‘itského duchovenstva. Ve své koncepci ší‘itského státu Š. pracoval s pojmy moderních záp. společ. věd. 1959 odešel do Paříže, kde se seznámil s význ. franc. intelektuály. Od 1967 přednášel ve spolku náb. reformistů v Teheránu a pobuřoval konzervativní ší‘itské duchovenstvo i šáhovu sekulární diktaturu. 1977 po perzekucích odešel do londýnského exilu, kde brzy za nevyjasněných okolností zemřel. Vycházel z myšlenky, že islám se musí vymanit z pojetí duch. prožitku jednotlivce a stát se revoluční ideologií, která by měla vést k mobilizaci společnosti. Vyhýbal se dogmatickému pojetí isná ašaríje i zjednodušeným konceptům fundamentalistů sunnitského typu (al-Banná, Kutb). Nově formuloval originální, inovativní a rovnostářské stránky islámu. Zdůrazňoval protiklad islámu k záp. imperialismu i komunismu. Vedle moderní sociologické terminologie se Š. dílo vyznačuje i jasným, širšímu publiku přístupným jazykem. Některé jeho spisy a přednášky obsahuje kniha Islámšimásí (Islamověda, 1969).