Eliáš Oldřich

24. září 1895 v Táboře
8. listopadu 1941 v Osvětimi (Polsko)

Hermetik. V době dospívání se přestěhoval do Prahy, kde vystupoval právnickou fakultu (JUDr.). Pracoval ve státní správě a stal se vrchním radou Nejvyššího finančního kontrolního úřadu. Nejprve byl spiritistou, pak se věnoval magii (roku 1923 vyšel jeho spis Magie a démonologie ve staré Babylonii), ale uznávaným se stal hlavně jako hebraista a znalec kabaly, oproti Františku Kabelákovi se ovšem věnoval spíše historii a teorii kabaly. Jeho nejznámějším spisem se stala kniha Golem – historická studie na podkladě okultním (1924). Redigoval spiritistický časopis Stopy duše (1921–25). Ve třicátých letech přednášel v Universalii, v jejím nakladatelství publikoval Úvod do magie (1935). Roku 1936 se stal ředitelem obnovené Svobodné školy věd hermetických (původní založil Otakar Griese). Byl členem několika českých martinistických lóží a Horev-klubu. Za protektorátu byl zatčen, krátce vězněn na Pankráci, zemřel v koncentračním táboře. Jeho shrnujícím dílem je Kabbala – pojem, dějiny, prameny (1938).

Literatura:
Martin Jůna: Oldřich Eliáš a Mojmír Eliáš a jejich rod. Jindřichův Hradec 2017.

Zdeněk Vojtíšek