František z Assisi (JKI-K)
František z Assisi (vl. jm. Giovanni Bernardone, 1182-1226) Ital, zakl. žebravého řádu františkánů (minoritů). Pocházel z kupecké rodiny v Assisi, ale strádání za konfliktu s Perugií (byl zajat) a nemoci ho přivedly k duch. životu a péči o chudé. Putoval do Říma, rozdal svůj majetek a po návratu se věnoval malomocným. Traduje se, že 1209 v kostelíku Portiuncule pochopil, že slova Kristova apoštolům (Mt 10, 5-14) jsou výzvou, kterou musí následovat. Zřekl se všeho a s několika přáteli začal žít společným a chudým životem. Odešel s bratry do Říma, aby na papeži Innocenci III. vymohl povolení žít v chudobě a držet krátká laická kázání. Vypracoval řeholi (Regula primitiva) a zajistil si papežovu podporu. Měl také vliv na urozenou Kláru, která 1212 zal. v Assisi ženskou větev klášterů – klarisky. 1219 odešel do Egypta, aby se setkal se sultánem a pokusil se o mírové řešení konfliktů spojených s křížovou výpravou. Pro oční nemoc se vrátil do Itálie a 1221 se vzdal přímého řízení řádu. Vrcholem jeho snahy napodobit trpícího Krista byla stigmata, která se objevila na jeho těle 1224. Před smrtí složil Canticum solis (Zpěv slunce). Kanonizován 1228. F.A. je ctěn pro prostou víru, laskavost, službu člověku, lásku k přírodě a hlubokou pokoru. Od 1979 též patronem ochránců životního prostředí. Čes.: Františkánské prameny, 2001.