Ibn Arabí, Abú Bakr Muhammad Muhí ad-Dín (JKI-I)
Ibn Arabí, Abú Bakr Muhammad Muhí ad-Dín (1165-1240) Mystik a filosof. Nar. v andaluské Murcii, studoval v Seville a Ceutě. Podnikl pouť do Mekky a navštívil Bagdád, duch. centrum chalífátu. Usadil se v Damašku, kde je též pochován. Je považován za největšího vykladače, tvůrce a završitele středověké metafyzické nauky. I.A. sjednotil učení o bytí, existenciálním monismu a súfijském pohledu na místo člověka ve světě a možnosti jeho spojení s božskou podstatou. Systematicky rozpracoval dosavadní představy o rozplynutí člověka v Bohu (faná), tezi o člověku jako mikrokosmu dovedl k představě dokonalého člověka (al-insán al-kámil). Zpracoval kompendium esoterických naučení s názvem al-Futúhát al-Makkíja (Mekkánské iluminace). V islám. literatuře bývá nazýván aš-šajch al-akbar (nejvyšší šajch) nebo al-kibrít al-ahmar (rudá síra). Jeho práce, plné jinotajů, inspirovaly stoupence nekonvenčních, až heretických názorů (hereze). I.A. je svými oponenty považován za panteistu, ačkoli pozdně středověká súfijská škola, jež z jeho učení vychází, panteismus odmítá. Jeho dílem se dodnes inspirují mnozí konformní islám. myslitelé.