Masaryková Charlotta Garrigue

Masaryková Charlotta Garrigue


v Brooklynu (USA)
v Lánech (okr. Kladno)

Představitelka ženského hnutí, krátkodobě členka reformované církve. Narodila se jako Charlotta Garrigueová v dobře situované americké rodině, během dospívání se přiklonila k unitářské církvi (rodina byla evangelická, avšak konfesně smíšená). Během studijního pobytu v Lipsku se seznámila s T. G. Masarykem, za něhož se provdala a s nímž měla pět dětí (mj. Alice, 1879–1966, organizátorka Červeného kříže; Herbert, 1880–1915, malíř; Jan, 1886–1948, diplomat a ministr). Svého manžela výrazně podporovala, v rámci dobových možností do jisté míry i veřejně, působila rovněž v ženském a sociálním hnutí. Po přestěhování do Rakouska-Uherska se stala členkou reformované církve (1878), po čtyřech letech z ní však vystoupila a zůstala formálně bez vyznání. Masarykovi se v této době stýkali s řadou především evangelických duchovních a myslitelů, jedním z nich byl i budoucí zakladatel československého unitářství Norbert F. Čapek; unitáři se k odkazu Masarykové později vehementně hlásili. V období první světové války byla pod policejním dohledem, v květnu 1918 byla kvůli duševní nemoci zbavena svéprávnosti. Po vzniku Československa a návratu T. G. Masaryka dožila v ústraní.

Literatura:
Marie L. Neudorflová (ed.): Charlotta G. Masaryková. Masarykův ústav AV ČR, Praha 2001; Stanislav Polák: Charlotta Garrigue Masaryková. Mladá fronta, Praha 1992; Harold G. Skilling: Matka a dcera. Charlotta a Alice Masarykovy. Gender studies, Praha 2001.

Zdeněk R. Nešpor