Rahner, Karl (JKI-K)
Rahner, Karl (1904-1984) Něm. kat. teolog, člen řádu jezuitů. Studoval filosofii v Mnichově a Freiburgu (žák M. Heideggera), teologii v Holandsku a Rakousku. Od 1949 byl profesorem dogmatiky. Rozsahem, obsahem a významem díla jedna z výjimečných postav soudobé teologie, stoupenec tvůrčího, dialogického vyrovnávání s žitou skutečností. Odmítal neoscholastickou apologetičnost ve prospěch otevřené transcendentální teologie, založené na antropologii teologické a fil. Člověk je mu bytostí otevřenou Bohu; svým uzpůsobením transcenduje sebe sama a ve vztahu ke svému transcendovanému protějšku se stává „nadpřirozeným existenciálem“. Ovlivněn Teilhardem de Chardin zastává názor o jednotě skutečnosti; implikace teze o jednom světě, který je duchem, rozvíjí v harmonizaci učení o stvoření s přírodovědným evolucionismem i v učení o spáse, vykládané v nedílné jednotě s obnovou našeho světa. Vynikl rovněž úsilím o mezikonfesní a mezináb. dialog. Hl. díla: Geist in der Welt, 1939; Hörer des Wortes. Zur Grundlegung einer Religionsphilosophie, 1941: Grundkurs des Glaubens, 1976; Schriften zur Theologie I-XVI, 1970-1984. Čes.: Bůh je s námi, 1997.