památná místa tibetského buddhismu (Tibet)

památná místa tibetského buddhismu – kromě četných posvátných horských hřebenů a posvátných jezer k nejvýznamnějším památným místům tibetského buddhismu, spojeným s výrazným vlivem na duchovní život svého okolí a celé země, patří (podle územních celků abecedně):

1.        V západním Tibetu [Ngari (mnga’ ris)]

Cabrang (rtsa brang), v literatuře je jeho název uváděn též ve tvaru Tsaparang či Chabrang, lokalita v oblasti Guge při horním toku řeky Satladž, kde se nacházejí dvě buddhistické svatyně z 15. století – Lhakhangkarpo (lha khang dkar po), „Bílý chrám“, a Lhakhangmarpo (lha khang dmar po), „Červený chrám“. V Cabrangu založil portugalský jezuita Antonio de Andrade (1580–1634) roku 1625 první krátkodobou katolickou misijní stanici (1625–35) na půdě Tibetu.

Tholing (mtho gling), původně zvaný Thoding (mtho lding) klášter založený Rinčhenzangpem, věhlasným překladatelem buddhistických súter do tibetštiny. Sem také pozval místní vládce Ješeö. Roku 1042 Atíšu, který odtud založením první poreformní školy Kadam inicioval období tzv. Pozdějšího šíření (čhidar) buddhismu v Tibetu.

2.        V Zadním Tibetu [Cang (gtsang)]

Gjance, město na území kraje Žikace na horním toku řeky Ňang (nyang chu) s klášterem Palkhorčhöde a památným Kumbumem (2.).

Narthanggönpa (snar thang dgon pa), klášter ležící asi půl dne pěší chůze západně od Tašilhünpa, založený roku 1153 karmapovcem Tumtönlodödagem (gtum ston blo gros grags), v němž se uchovávají dřevěné matrice obou dílů tibetského buddhistického kánonu Kandžur a Tandžur z let 1730–42.

Ramdingnamphug (ram sdings gnam phug) – nejnavštěvovanější poutní místo v Himálaji, jeskynní poustevna naldžorpy a básníka Milaräpy.

Sakja, asi 150 km jižně od Žikace. Klášter založen roku 1073 Könčhoggjalpem. Jeho opati od roku 1244 vykonávali z vůle mongolských vládců Číny vládu nad Tibetem. Na konci 14. století klášter o velkou část své moci přišel, nicméně nadále zůstal až do dnešních dnů velkým kulturním centrem školy Sakja.

Tašilhünpo, velkoklášter školy Gelug poblíž Žikace, založený roku 1447 prvním dalajlamou Gendündubem. Je tradičním sídlem pančhenlamů.

Žalu, klášter jižně od Žikace, postavený v první polovině 14. století. Zde žil, pracoval a zemřel slavný historický spisovatel Butön Rinčhendub, první redaktor Kandžuru a Tandžuru.

Žikace, město na pravém břehu řeky Cangpo s přilehlým gelugpovským velkoklášterem Tašilhünpo, sídlem pančhenlamů.

3.        V Centrálním Tibetu [Ü (dbus)]

Cchalgungthang (tshal gung thang), klášter ležící východně od Lhasy na jižním břehu řeky Kjičhu (skyid chu), založený roku 1187 pro školu Kagjü.

Cchurphu, hlavní klášter školy Karmakagjü, proslavený působením charismatického druhého karmapy Karmapakši (karma pak+shi, 1206–1283).

Däpung, gelugpovský velkoklášter západně od Lhasy, založený roku 1416. Sídlo a hroby tří dalajlamů, druhého až čtvrtého.

Digungdzongsar (’bri gung rdzongs gsar), klášter sekty Digungkagjü, ležící v místech, kde se tok řeky Kjičhu prudce stáčí od severu k západu. Založen v 16. století.

Digungthil (’bri gung mthil), mateřský klášter školy Digungkagjü východně od Lhasy, založený roku 1179 Čhödžerinčhenpalem (chos rje rin chen dpal).

Gandän, nejstarší a nejdůležitější gelugpovský velkoklášter asi 40 km severovýchodně od Lhasy, v němž se uchovávají ostatky zakladatele školy Gelug Congkhapy.

Jumbulagang, dávná tvrz prvních králů Tibetské říše počínaje králem Ňathicänpem (3. století před n. l.), nacházející se jižně od řeky Cangpo jihovýchodně od Lhasy.

Keucchang (ke’u tshang), vyhlášená poustevna východně od kláštera Sera.

Kjormolung (skyor mo lung), dnes gelugpovský klášter v údolí Jarlung, založený roku 1169 Wangčhugcchulthimem (dbang phyug tshul khrims, 1129–1215). Spolu s kláštery Sangphu (gsang phu) a Gadongem (dga’ sdong) nazývány ve zkratce Sang-Kjor-Ga-sum, „Tři [kláštery] Sangphu, Kjormolung, Gadong”.

Näčhung, malý klášter poblíž Däpungu, sídlo státního věštce.

Nänang (gnas nang), severovýchodně od Tölungu (stod lung), klášter založený ve 12. století. Později rezidence historika Pawo Cuglagthengwy (dpa’ bo gtsug lag ’phreng ba, 1504–1566), autora díla Festival mudrců, Khäpägatön (mkhas pa’i dga’ ston), představujícího dějiny buddhismu v Indii, Tibetu a Mongolsku.

Ňethang (snye thang), při řece Kjičhu jihozápadně od Lhasy uchovává ostatky Atíši a sakjaského historického spisovatele Sönamgjalcchäna (bsod nams rgyal mtshan, 1312–1375), autora kroniky Gjalrab salwä melong (rgyal rabs gsal ba’i me long) z roku 1368.

Literatura:
Sönam Gjalcchän: Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století, Praha 1998. ISBN 80-7205-006-0.

Phabongkha (pha bong kha), chrámek a malý klášter západně od Sery, údajné Songcängampovo oblíbené meditační místo.

Räčhungphug (ras chung phug), meditační sluj mezi Jarlungem a Čhonggjä, připomínající zdejší pobyt předního Milaräpova žáka Räčhungdordža (ras chung rdo rje).

Radeng (rwa sgreng), první klášter školy Kadam, založený roku 1056 Atíšovým žákem Domtönem Gjalwadžungnäem.

Samding, klášter při jezeře Jamdogccho ze 14. století, sídlo ženské inkarnace bohyně Dordžephagmo.

Samjä, nejstarší tibetský buddhistický klášter jihovýchodně od Lhasy, spjatý s činností indických guruů Šántarakšity a Pämadžungnäa v 8. století.

Sera, gelugpovský velkoklášter severně od Lhasy. Tam je uchovávána posvátná phurpa. Klášterům Sera, Däpung a Gandän (viz výše) se souhrnně říká Sen-Dä-Ga-sum, tj. „Tři [kláštery] Sera, Däpung a Gandän“.

Taglung, klášter z roku 1180, sídlo sekty Taglungkagjü, odnože školy Kagjü.

4.        Památná místa ve Lhase (lha sa)

Darpoling (dar po gling), severovýchodně od Džókhangu, sídlo jednoho z menších orákulů.

Džókhang, zvaný též Cuglagkhang (gcug lag khang), „Katedrální chrám“, hlavní buddhistická svatyně ve Lhase s uctívanou sochou Džowa, přinesenou v 7. století z Číny.

Gesarlhakhang (ge sar lha khang), chrámek severně od Kündelingu, postavený roku 1742 mandžuským generálem Fu Kchang-anem a zasvěcený památce vítězství čínských vojsk nad Gurkhy.

Gjümä (rgyud smad), původně tantrická kolej založená v 15. století pro speciálně vybírané mnichy žijící asketickým životem.

Kündeling (kun bde gling), klášter ležící severozápadně od Potaly, postavený roku 1794 Číňany k připomínce vítězství v tibetsko-nepálské válce s Gurkhy.

Lukhang, chrámek za Potalou, zasvěcený drakům lu.

Mäncikhang (sman rcis khang), „Dům medicíny a astrologie“, stojící v západní části Lhasy na „Železném kopci“ Čagpori (lcags po ri), kde stávala od 17. století fakulta tradiční tibetské medicíny a astronomie. Za čínské „kulturní revoluce“ byla stavba zničena a na kopci postaven vysílač čínské rozhlasové stanice Rádio Lhasa.

Meru (rme ru), klášter východně od Džókhangu, podle tradice založený v 8. století králem Thisongdecänem.

Norbulingga, letní dalajlamovo sídlo na západním předměstí Lhasy.

Potala, zimní palác dalajlamů na „Červeném kopci“ Marpori v západní části Lhasy.

Ramočhe (ra mo che), klášter v centru Lhasy, údajně zbudovaný v 7. století čínskou ženou krále Songcängampa (anebo v 8. století čínskou princeznou Ťin-čcheng kung-ču, ženou krále Meagcchoma).

Tängjäling (bstan rgyas gling), sídlo převtělenců chutuchtu, kteří byli v 18. a 19. století potřikrát regenty Tibetu.

5.        Ve východním Tibetu [Kham (khams)]

Čhamdo (chab mdo), čínsky Čchang-tu, důležité administrativní středisko bývalé Čhamdoské oblasti (Čchang-tu ti-čchü) Khamu na soutoku dvou řek, tvořících dále řeku Dzačhu (rdza chu), čínsky Lan-cchang-ťiang (Mekong).

Derge, čínsky Te-ke, významné středisko politického, náboženského a kulturního života Khamu, ležící na levém břehu řeky Dičhu (’bri chu), čínsky Ťin-ša-ťiang (horní tok Jang-c’-ťiangu). Dva tamní starobylé kláštery Gönčhen a Palpung tisknou tibetský buddhistický kánon Kandžur a Tandžur a jiné xylografické texty.

Lithang (li thang) čínsky Li-tchang, městečko dnes v západním S’-čchuanu (dříve Kham), rodiště sedmého dalajlamy Kalzanggjamccha. Z tamního kláštera pochází vzácné lithangské xylografické vydání Kandžuru a Tandžuru.

6.        V severovýchodním Tibetu [Amdo (a mdo)]

Kumbum, čínsky Tcha-er-s’, gelugpovský klášter při jezeře Cchongönpo v provincii Čching-chaj z roku 1588. V jeho blízkosti se nachází rodiště reformátora Congkhapy.

Labrang, rozlehlý gelugpovský klášter z roku 1709 v severovýchodním cípu Amda (dnes v provincii Kan-su) s čínským názvem La-pu-leng.

7.        V Pekingu a východní a severovýchodní Číně

Tibetský buddhismus našel ve vnitřní Číně širší uplatnění až ve 13. století, jak dosvědčuje působení tibetského Phagpalamy u dvora jüanského císaře Chubilaje. Také císařové následujících dynastií Ming a Čching štědře podporovali například vydávání Kandžuru a Tandžuru v Pekingu a věnovali se subvencování nákladných chrámových a klášterních staveb tibetského buddhismu v zemi, jakými byly například:

Jung-che-kung – doslova „Palác souladu a míru“, rozlehlý komplex chrámových a klášterních staveb v severovýchodní části Pekingu z roku 1740, lidově nazývaný „Chrám lamů“, La-ma-miao.

Paj-tcha-s’ – doslova „Klášter Bílé pagody“ ze 13. století, trůnící na „Uhelném pahorku“ Mej-šan severně od „Purpurového Zakázaného města“ C’-ťin-čcheng v Pekingu, dokládající štědrou podporu mongolského (jüanského) císařského dvora tibetskému buddhismu.

Si-chuang-s’ – doslova „Západní Žlutý chrám“, areál honosných chrámových a klášterních budov, postavených za mandžuského císaře Šun-č’ vně severozápadních městských hradeb u příležitosti návštěvy 5. dalajlamy v Pekingu roku 1652.

Wu-tchaj-šan – doslova „Hora pěti teras“, jedna ze čtyř posvátných hor čínského buddhismu, tibetsky zvaná „Pět horských vrcholů“ Riwocenga (ri bo rtse lnga) v severočínské provincii Šan-si. Vyhledávané poutní místo tibetských buddhistů. Uctívaným objektem zde je čhangčhubsempa Džampal, čínsky Wen-šu pchu-sa (bódhisattva Maňdžušrí).

Čcheng-te – někdejší letní císařské město asi 180 km severovýchodně od Pekingu, dříve zvané „Horké vody“ Že-che-er (Džehol), s nákladnými napodobeninami lhaské Potaly a žikackého Tašilhünpa z let 1767–80.

V 17. století došlo také ke zřízení úřadu metropolitního převtělence, tzv. Čangkja (lcang skya)-chutuchty, v hlavním městě podle vzoru dalajlamů ve Lhase, pančhenlamů v Žikace a džebdzundambů v Urze.

8.        V Mongolsku [Sogjul (sog yul)]

Tato země (zahrnující tehdy jak tzv. Vnější Mongolsko – dnešní Mongolskou republiku, tak tzv. Vnitřní Mongolsko – dnes součást ČLR) přijala tibetský buddhismus za své oficiální náboženství až v 16. století, ale poté mu ve všech sférách veřejného i soukromého života podlehla.

Erdeni Dzú – doslova „Drahocenný Buddha“, dříve zvaný Gurvan dzú, „Klášter tří buddhů“, první buddhistický klášter v Chalše (tzv. Vnější Mongolsko) z roku 1585 na místě dřívějšího sídla chánů Karakorum. Po Lhase druhé nejuctívanější místo mongolských buddhistů.

Gandantegčinlin – chrámový a klášterní komplex na západním zimovišti Tolgoj z let 1836–39. V roce 1912 byla uvnitř Gandanu na paměť autonomie Vnějšího Mongolska roku 1911 vztyčena 28metrová socha „Velkého Slitovníka“ Džanrajsega (Čänräzig), těšící se v Mongolsku velké úctě.

9.        V Burjatsku

Do končin kolem Bajkalského jezera pronikl tibetský buddhismus prostřednictvím etnicky blízkých Mongolů, a to až v polovině 18. století. Hlavními středisky buddhistického kultu v zemi se staly kláštery nazývané dacan (z tib. slova dacchang [grwa tshang], „klášterní škola, seminář“):

Congolský (též Chilgantujský) dacan, jeden z nejstarších burjatských dacanů, založený snad již roku 1730 a sloužící od roku 1741 jako rezidence hlavního představitele burjatské buddhistické církve bandido-chambolamy (z tibetského pandita-khänpolama [pan di ta mkhan po bla ma]).

Gusinoozerský dacan, založený roku 1809.

Ivolginský dacan, největší buddhistický klášter v rámci bývalého SSSR, postavený roku 1945. Dnes je sídlem bandido-chambolamy, hlavy v Ústřední buddhistické duchovní administrativy, spravující kláštery Burjatska, Kalmycka a Tuvy (vše v rámci Ruské federace).

10. V Ladaku (la-dwags)

Do Ladaku (dnes v indickém státě Džammú a Kašmír) na nejzazším západě tibetského kulturního okruhu se tibetská forma buddhismu dostala pravděpodobně již v polovině 9. století. Do dnešní doby má zdejší tibetský buddhismus zastoupení v četných klášterech, jako jsou např. Alčičhökhor (západně od hlavního města Le) z 11. Století, jedinečný architektonicko-umělecký komplex mezi všemi ladackými kláštery (dnes v péči školy Gelug); ňingmapovský Dagthog (jihovýchodně od Le); starobylé kláštery Lamajuru, patřící sektě Digungkagjü, a Likir (vlastně Lukjil), který v 15. století převzal gelugpovci; preferovaná sekta Dugpakagjü zde od 16. Století vlastní slavný klášter Hemis (jihovýchodně od Le); sakjapovcům patří klášter Mato, dnes v zemi dominantní gelugpovci vlastní kláštery Spituk (jihozápadně od Le)  z 15. století, Thigce (jihovýchodně od Le) s tradicí oblíbených náboženských tanců; dále kláštery Šel, Basgo, Tingmogang, Čhiwang, Tagna, Čende a Ridzong, tento posledně jmenovaný z 19. století je vyhlášený strohou klášterní disciplínou.

11. V Nepálu [Baljul (bal yul)]

I když se Nepál chlubí rodištěm Buddhy Gautamy, jeho učení zde bylo postupně překryto indickou hinduistickou tradicí. Prvky buddhismu jsou však dosud patrné v chrámech Svajambhúnáth a Bódhnáth v okolí Káthmándú. Žitý buddhismus je dodnes rozšířen zejména mezi obyvatelstvem horských oblastí.

12. V Sikkimu [Dändžong ('bras ljongs)]

Tradice připisuje uvedení buddhismu do země sice Pämadžungnämu v 8. století, avšak ve skutečnosti byl prvním šiřitelem tibetského buddhismu až ve druhé polovině 17. století ňingmapovec Künzangnamgjal. Jeho působení dodnes připomínají kláštery Sangnagčhöling (založen 1697), Dubde (1701) a Pämajangce (1705). ňingmapovské podsektě Ngadagpě patří kláštery Tašiding a Zilnön (oba z roku 1716) a Namce (založen 1836). Podsektě Katogpě náleží Katog a Doling (oba z roku 1840). Nejznámějším a pravděpodobně nejnavštěvovanějším sikkimským buddhistickým klášterem je kagjüpovský Rumtek v blízkosti hlavního města Gangtoku (založen v první polovině 18. století), který se od 60. let 20. století stal sídlem z Tibetu uprchnuvšího 16. Karmapy Rangdžunga Rigpädordžeho (rang 'byung rig pa'i rdo rje, 1924 až 1981), nejvyšší hlavy karmakagjüpovců.

13. V Bhútánu [Dugjul (’brug yul)]

Jako první kláštery tibetského buddhismu v Bhútánu jsou připomínány Čhampälhakhang, „Čhampův chrám“ (ve východní části země), a Kjerčhulhakhang, „Chrám na řece Kjer“ (v západní polovině země). Na Pämadžungnäův pobyt v Bhútánu upomíná klášter Kudže v Bumthangu; školu Ňingmu zde reprezentují kláštery Tharpaling a Samtänling (rovněž v Bumthangu); škola Kagjü se v Bhútánu prosadila svou odnoží, dnes vševládnoucí Dugpakagjü s mnoha jejími kláštery a jinými památnými místy po celé zemi.

Josef Kolmaš