chalífa (Islam)

chalífa – titul používaný pro nejvyššího vůdce obce věřících (umma), jak ve smyslu světském, tak i duchovním (počeštěno jako „kalif“). Jedná se o zkráceninu tradičního slovního spojení chalífát rasúliʼlláh, což doslova znamená „náměstek posla Božího“, tedy proroka Muhammada. Slovo chalífa však může představovat též oblíbené vlastní jméno. V průběhu dějin se největší úcty a obdivu dostalo čtyřem nejstarším panovníkům, kteří bývají souhrně označováni jako al-chulafá ar-rášidún, což doslova značí „chalífové vedení správnou cestou“. Patřili mezi ně Abú Bakr as-Siddíq (632–34), ʻUmar ibn al-Chattáb (634–44), ʻUthmán ibn ʻAffán (644–56) a ʻAlí ibn Abí Tálib (656–661). ʻAlího smrtí se uzavřelo idealizované období „vzorné teokracie“, jež muslimové stále vnímají jako pomyslný „zlatý věk“, a začala vláda dynastie Umajjovců, která byla naopak neustále kritizována za světský způsob vladaření (mulk), jež byl tak nesouměřitelný se zvyklostmi jejich zbožných předchůdců. Vládu Umajjovců, nazývaných též jako „Arabská říše“, vystřídala v roce 750 éra ʻAbbásovců, která trvala až do roku 1258, kdy Baghdád vyplenili Mongolové. Ovšem po většinu tohoto předlouhého období vládli panovníci této dynastie jen nominálně, zatímco říše byla ve skutečnosti roztříštěna na mnoho samostatných celků. Po pádu Baghdádu byl chalífát pouze formálně obnoven v mamlúckém Egyptě a po jeho dobytí osmanskými vojsky v roce 1517, kdy byl poslední chalífa údajně odvezen do Istanbulu, si tento titul nárokovali osmanští sultáni. K formálnímu zrušení chalífátu došlo až v republikánském Turecku, v roce 1924. Od té doby se uskutečnila celá řada pokusů o obnovení této instituce, avšak neúspěšně.

Dále k tématu

  • Cardini, Franco. Chalífa a Západ: Kořeny terorismu a pokrytectví Západu. Přel. Jitka Michalčíková, Tereza Sieglová. Praha: Vyšehrad, 2016;
  • Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
  • Fiala, Petr, a Jiří Hanuš, Jan Vybíral, eds. Autorita v arabrahamských náboženstvích: Náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu. Brno: CDK, 2004;
  • Krejčí, Jaroslav. Civilizace Asie a Blízkého východu: Náboženství a politika v souhře a střetání. Praha: Karolinum, 1993;
  • Lewis, Bernard. Dějiny Blízkého výhodu. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
  • Mendel, Miloš. Islámská výzva: Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis, 1994;
  • Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015.

Bronislav Ostřanský

Viz též: chalífa (JKI-I)