dharmaguptaka (Buddh)
dharmaguptaka, pál. dhammaguttika – hínajánská škola vzešlá ze sthaviravády pod vlivem mahíšásaky asi tři století po Buddhově skonu; založil ji šrílancký mnich Dharmagupta (pál. Dhammagutta) a vzkvétala zejména v jižní Indii. V některých názorech se shodovali s mahásanghou a s mahíšásakou, například v tom, že dar mnišské obci nepovažovali za tak záslužný jako dar Buddhovi, protože Buddha prý stál mimo tento svět, dále pak, že buddhové a bódhisattvové kráčejí jinou cestou než učedníci (san. šrávaka, pál. sávaka), protože učedníci nemohou v tomto životě dosáhnout procitnutí (bódhi), leda nanejvýš stavu dokonalého mnicha arhanta (pál. arahant). Dharmaguptovci se velmi zasloužili o šíření buddhismu do střední Asie a do Číny. Stopy po nich našli v Uddijáně (san. Udjána, dnešní údolí Svát na sever od Pešávaru v Pákistánu) Süan-cang počátkem 5. století a I-ťing koncem 7. století. Vinajapitaka, Koš kázně, obsahuje v této škole 250 pravidel a zápovědí pro mnichy a 348 pro mnišky; roku 105 n. l. ho do čínštiny přeložil Buddhajašas.