dija (JKI-I)

dija Staroarab. výraz pro jednorázový soudem stanovený akt odplaty či finanční (naturální) kompenzace za zranění či zabití, výkupné za prolitou krev. Pův. součást zvykového práva (ádát) zmírňující dopady zákona odplaty (tha‘r), proti němuž vystoupil Muhammad, který ho také v redukované podobě začlenil do svých práv. představ (harám, korán, zákazy). Základ pro další rozvoj této části šarí‘y tvoří korán (5: 49). V islám. zemích se zásady d. ve smyslu jednorázové odplaty ve stejné výši většinou neuplatňovaly a nahrazovaly je finanční kompenzace nebo alternativní tresty (bičování, vězení) podle rozhodnutí soudce, využívajícího všech práv. nástrojů (analogie, idžtihád, konsensus). Dnes nahradily princip d. ve většině islám. zemí evrop. práv. normy, šarí‘a s využitím d. se uplatňuje pouze v Saúdské Arábii, Súdánu, částečně v Pákistánu, zemích Arabského poloostrova, v ší‘itském Íránu, nebo na územích ovládaných militantně reformistickými hnutími (Afghánistán, Čečensko, sev. Nigérie Sokoto apod.)

Miloš Mendel