eunuchové (Islam)
eunuchové (chasí, chádim) – kleštěnci, čili kastráti. Eunuchové představovali ve středověku pomyslné strážce „sexuálních hranic“ (viz sexualita) islámského světa. Termín chasí, který se v této souvislosti používá v arabštině nejčastěji, označuje muže, kterému byla odstraněna varlata, zatímco méně používaný termín madžbúb se používá pro muže, jimž byly odstraněny varlata i penis. Od desátého století se enuchové začali označovat zprvu zcela neutrálním pojmem chádim (služebník), který se však později téměř výhradně používal jen pro tuto vrstvu. Podle islámských zvyklostí jednoznačně podložených autoritou Koránu pouze malá skupina dospělých mužů smí vidět nezahalenou ženu: její muž, otec a bratři. Pro ně (s výjimkou manžela) se obvykle používá termín mahram, tedy doslova „ten zakázaný“, neboť právě jim je z důvodu příbuzenství s dotyčnou zapovězen jakýkoliv sexuální kontakt s ní (viz manželství a rodina).
Právě eunuchové patřili do „ženského světa“ stejně tak jako mahramové, avšak na rozdíl od nich to nezpůsoboval jejich příbuzenský svazek, nýbrž jejich sexuální „neškodnost“ (která se však občas, jak nám dosvědčují středověké zdroje, mohla projevit jako pouze iluzorní). Počet eunuchů v rodinách závisel na bohatství dotyčných; vládcové mívali ve svých rezidencích někdy až stovky eunuchů. Využívání služeb eunuchů v soukromých domech bezpečně potvrzuje celá řada středověkých narativních materiálů. Eunuchové bývali dováženi do islámského světa již vykleštění, neboť islámské právo zakazuje mrzačení lidí (i zvířat), díky čemuž v křesťanském či židovském prostředí profitovala řada specializovaných otrokářů.
Dále k tématu
- De Angelis, Vanna. Eunuchové. Přel. Alena Jíchová. Frýdek Místek: Alpress, 2003;
- Freely, John. Tajemství paláců: Soukromý život sultánů v Istanbulu. Přel. Aleš Skřivan st., Aleš Skřivan ml. Praha: BB art, 2004;
- Hitzel, Frédéric. Osmanská říše 15.-18. století. Přel. Margarita Štěpánková Troševa a Petr Štěpánek. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005;
- Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
- Vytejčková, Kateřina. „Sultánský harém a otrokyně v Osmanské říši.“ Nový Orient 67, č. 2 (2012): 36-40. https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:21e5aa83-a0f6-485a-bebe-c94aa99f784d?article=uuid:240da842-f9e8-40fd-9bd1-87b75d0b6b07.