farizeové (JKI-J)
farizeové (z hebr. perušim – oddělení; význam označení nejasný, jejich protivníci ho chápali hanlivě) Jedna z náb. stran raného judaismu, která se pravděpodobně vyvinula ze skupiny znalců a učitelů zákona (sofrim). Byli rozhodnými odpůrci saducejské chrámové aristokracie a vládnoucí dynastie Hasmoneovců. Na rozdíl od saduceů nepovažovali Tóru za uzavřenou a snažili se ji aktualizovat prostřednictvím ústní tradice. Základem jejich učení byla víra v boží svatost (keduša). Na svých stoupencích požadovali věrnost Bohu, zdržování se hříchů a oddanost božím příkazům. Zastávali názory o svobodné vůli člověka současně s božím předurčením, odpovědnosti jednotlivce, odplatě v budoucím světě, zmrtvýchvstání a posledním soudu, věřili v existenci andělů. Nový zákon obsahuje polemiku proti f., která však není plodem Ježíšovy doby, ale až pozdějších redakcí nz. textu. Učení f. je obsaženo především v Mišně a též v Talmudu.