hésychasmus (JKI-K)
hésychasmus (z řec. hésychia – klid, mlčení) V pravosl. mnišství mystický proud, který rostl ze zkušenosti poustevníků v egypt. poušti a rozvíjel se v klášterním prostředí na hoře Athos. Prvky osobního mysticismu (mystika), snahu nalézt svou cestu ke spáse a přímý styk s Bohem vykazoval již Symeón Nový Teolog (949-1022). Athoský mnich Řehoř Palamas (1296-1359) obhajoval h. v tzv. hésychastickém sporu, který vedl s jihoital. teologem Barlaamem (kol. 1290-1350), reprezentantem záp. racionální teologie a aristotelské logiky. Centrem hésychastické spirituality je Ježíšova modlitba, jejíž neustálé opakování a vnitřní koncentrace na tlukot srdce a rytmické dýchání vedou k duch. klidu a sjednocení Boha s člověkem, a v konečném důsledku i k uzdravení společnosti a celého kosmu. H. výrazně ovlivnil klášterní prostředí v Srbsku, Bulharsku a v 15. stol. také v Rusku. Učení hésychastů zapůsobilo rovněž na Sergije Radoněžského a prostřednictvím církevně slovanského překladu Filokalie (Láska k duchovní kráse, 1790) i na další generace rus. pravosl. mnichů a teologů.