katakomby (JKI-K)
katakomby Podzemní raně kř. pohřebiště, doložená od pol. 2. stol. především v Římě poblíž via Appia (k. Callixtovy, Domitilliny a Sebastianovy). Podle lokálního řím. názvu pro San Sebastiano (ad Catacumbas) byly také pojmenovány. V souladu s řím. pohřebními zvyklostmi byly k. umístěny za hradbami města, vytesány v měkkém tufu, často ve více patrech nad sebou jako labyrint chodeb spojujících jednotlivé komory a galerie. Mrtví byli pohřbíváni v nikách (lat. loculi) vytesaných do bočních stěn chodeb nebo v přízemních zaklenutých výklencích (lat. arcosolia). Význ. osobnosti byly ukládány do sarkofágů umístěných v prostornějších komorách (lat. cubicula). Stěny chodeb pokrývaly fresky, které představují jedny z nejstarších dokladů kř. výtvarného umění. Z prostých vzpomínkových slavností a hostin na rodinných hrobech se v průběhu 4. stol. vyvinula bohoslužebná shromáždění spojená s eucharistií a vzpomínkou na pohřbené mučedníky, která se i po zastavení pohřbívání stávala ve výročních dnech jejich smrti cílem poutí. Po přenesení relikvií do kostelů uvnitř města v pol. 9. stol. ztratily k. na významu, upadly v zapomnění a teprve v 16. stol. byly znovu náhodně objeveny. K. zdaleka nesloužily pouze křesťanům, a navzdory legendám tedy nemohly poskytovat útočiště před pronásledováním. Podobné pohřební komplexy byly nalezeny i na jiných místech (Neapol, Syrakusy, Alexandrie aj.).