pouť (JKI-K)
pouť 1. Putování věřících na místa, jimž tradice přikládá zvláštní náb. význam (poutní místa). Od 4. stol. se konaly p. do Jeruzaléma; nejvýzn. slavnost se odehrávala v čase Velikonoc, kolem svátku narození Páně (Vánoce, epifanie) se z Jeruzaléma vypravovali poutníci do Betléma a k Jordánu. V římkat. církvi a pravoslaví se konají p. i na místa spojená s náb. památkami na svaté, v katolicismu na zázračná mariánská poutní místa, do Říma apod. Věřící na poutním místě prosí o odpuštění hříchů nebo o splnění svých přání (jubilejní roky). 2. Slavnost na památku kř. světce, jemuž je zasvěcen kostel (patrocinium).
Viz též: poutní svátky (JKI-J), pouť do Mekky (JKI-I), zijára (JKI-I)