kavana (JKI-J)

kavana (hebr. soustředění, intence, záměr) Záměrné jednání při modlitbě a při vykonávání příkazů (micva). Rozpracování konceptu k., naznačeného už v bibli, je rabínské. Zbožní (chasidim) v době povstání Makabejských prý meditovali hodinu před modlitbou a hodinu po modlitbě, aby se dostali do stavu k. a aby z něho opět po modlitbě vyšli (Brachot 5,1). Někteří učenci Mišny a Talmudu požadovali, aby modlitby byly recitovány s k. (např. Avot 2, 18; Sanhedrin 22a). Pozdější učenci vedli diskuse o tom, zda je modlitba přijatelná bez k. V kabale pl. kavanot označuje stupně duch. vzestupu do vyšších sfér a opětného sestupu do hmotného světa. K. při plnění náb. příkazů znamená, že se jedná o záměrné konání. Rabín. učenci vyslovují různé názory na platnost plnění těchto příkazů bez k.

Bedřich Nosek