lollardi (JKI-K)
lollardi (snad z lat. lolium – jílek mámivý, tj. plevel) Pův. následovníci Jana Viklefa, později v širším smyslu všichni, kdo ve 14. stol. v Anglii kritizovali církev (reformace). L. zakládali své učení na osobní víře, na vědomí božského vyvolení a především na bibli. Písmo svaté bylo jedinou autoritou a každý muž měl právo je vykládat. L. kritizovali celibát, transsubstanciaci, odpustky a poutě. Soudili, že kněz může vykonávat své poslání jen tehdy, je-li morálně bez viny. Papeže a círk. hierarchii neuznávali, protože se jejich moc neopírá o bibli. Názory l. hlásali tzv. chudí kazatelé (poor preachers). Hnutí působilo ve dvou časových vrstvách. První, spíše intelektuální povahy, se uzavírala kol. 1400, druhá, vedoucí k revoltám se sociálním nábojem, se protahovala až do pol. 15. stol. L. působili i ve Skotsku a měli vliv na husitství.