milost (JKI-I)
milost (arab. rahma) Zákl. prvek islám. spirituality značící soucit a útrpnost udělované člověku Bohem. Připomíná se ve dvou jménech Boha – rahmán (milosrdný) a rahím (slitovný) a v basmale. M. se vysvětluje jako dar, který je udílen aktem stvoření, a jako dotyk duch. dokonalosti, jehož se člověku dostává jako výrazu boží přízně a náklonnosti. M. obdarování (rahmat al-imtinán) představuje boží tajemství a stvořitelskou schopnost, m. soucitného bytí (rahmat al-wudžúd) je pak potvrzení existence duše veškerého bytí a její solidarity s jednotlivými bytostmi. Pojem rahmán oslavuje universální intelekt; pojem rahím vyjadřuje schopnost boží empatie.
Viz též: milost (JKI-J), milost (JKI-K)