pneumatologie (JKI-K)
pneumatologie (z řec. pneuma – duch, duše, život, Duch svatý) Disciplína kat. fundamentální teologie, která pojednává o bytnosti a projevech Ducha svatého jako třetí boží osoby (Trojice). Pův. znamenala p. metafyzickou nauku o duši jako duch. substanci a o jejích funkcích; v poosvícenské éře ztratila tato spíše filosofická p. význam. Dějiny dogmatické p. sahají do 4. stol. ke střetu s tzv. makedonianismem, naukou gnostického původu (gnóze), který pojímal Ducha sv. jako nejvyššího anděla a nejvyšší stvoření a řadil ho mezi Boha a celek stvoření. Koncil v Konstantinopoli (381) zavrhl toto učení jako herezi (arianismus). Podobně odsoudil 4. lateránský koncil (1215) pojetí Joachima da Fiore, dle nějž bude Duchu sv. náležet poslední, třetí eón. Závazné círk. pochopení p. stanovuje třetí článek nikajsko-konstantinopolského vyznání víry; o eklesiologický význam rozšířil dogmatickou p. druhý vatikánský koncil.